Lymfa na rozdíl od krevního oběhu nemá vlastní pumpu. Její pohyb je tak závislý na vlastní motorice lymfatických cév a na řadě tzv. pomocných mechanizmů. Patří mezi ně především svalová a kloubní pumpa, respirační pumpa či vnější mechanická stimulace, například pomocí komprese nebo drenáže.
V dnešním článku se zaměříme na aktivní podporu lymfatického toku – tedy na to, co můžeme sami udělat pro to, aby naše lymfa proudila efektivněji a nedocházelo ke zbytečnému hromadění tekutin.
Mnozí z nás se s otokem setkali při delším letu letadlem. Čím je ale tento běžný jev způsoben?
V kabině letadla panuje nižší atmosférický tlak než na zemi, což zvyšuje propustnost kapilár a usnadňuje přesun tekutin z cév do mezibuněčného prostoru. V kombinaci s dlouhým sezením bez pohybu, kdy je návrat krve i lymfy zpomalen vlivem gravitace a kompresí v oblasti stehen, dochází k typickému otoku dolních končetin.
Právě v takových situacích vyniká význam svalové a kloubní pumpy, které při aktivaci pomáhají lymfu z periferie odvádět zpět do centrálního oběhu.
A jak to celé vlastně funguje?
Když se stahují kosterní svaly, dochází k mechanickému stlačení žil a lymfatických cév proti pevné opoře, kterou tvoří kůže a podkoží. Toto stlačení vytlačuje tekutinu směrem vzhůru – mluvíme o tzv. svalové systole. Jakmile se sval uvolní, cévy se opět rozšíří a mohou se znovu naplnit – tzv. svalová diastola. Tímto rytmickým stlačováním a uvolňováním svalů vzniká „pumpovací“ efekt.
Z toho důvodu statická (izometrická) cvičení nemají významný vliv na odtok lymfy – potřebujeme střídavý pohyb, ideálně zapojení agonistů a antagonistů, tedy svalů vykonávajících opačnou funkci.
Předpokladem pro správné fungování tohoto mechanizmu je také dostatečně pružná a pevná kůže, která poskytuje svalům potřebnou oporu. Pokud je její elasticita snížená (např. při otocích nebo u některých diagnóz), vnější oporu zastoupí kompresní bandáž či oděv.
Kloubní pumpa, tady i pasivní pohyb má smysl…
Kromě svalové aktivity se na transportu lymfy podílí i kloubní pumpa, která funguje díky změnám v postavení kloubů. Při pohybu se cévy v okolí kloubu buď roztahují, nebo stlačují, čímž dochází k pohybu tekutiny. Pro maximální efekt je důležité využít celý pohybový rozsah kloubu – zejména konečné pozice způsobují mírné napětí okolních tkání, které pomáhá vytlačit krev a lymfu dál.
Už drobné omezení kloubní pohyblivosti může narušit tento mechanismus a přispět ke stagnaci lymfy – například při dlouhodobém sezení, bolestivém rameni nebo ztuhlé páteři.
A ještě tady máme dech….
Dechová vlna masíruje vnitřní orgány a zároveň podporuje tok lymfy. Tlakové změny mezi nádechem a výdechem vytvářejí přirozený pumpovací efekt. Při výdechu vzniká podtlak, který nasává lymfu z dolních končetin do hlavního mízního kmene. Nádech pak pomáhá posunout lymfu dále až do žilního úhlu, kde se vlévá do krevního oběhu.
Klíčovou podmínkou je hluboké brániční dýchání – mělké, převážně hrudní dýchání tento mechanismus významně omezuje.
Aby celý systém fungoval efektivně, je potřeba, aby byly svalové skupiny v oblasti trupu a břicha při pohybu částečně uvolněné, a zároveň aby byl pohyb koordinován s dechem. Právě tak se vytváří potřebný tlakový gradient, který podporuje návrat tekutin z periferie směrem k srdci a hrudnímu lymfatickému kmenu.
Krátké shrnutí na závěr…
- Cvičení zaměřeno na rozproudění lymfy je prováděno pomalu a plynule v plných pohybových rozsahách.
- Cvičení je provázáno se správným dechem, tzn.s bráničním dýcháním.
- Komprese zvyšují efektivitu svalové pumpy, takže jestli je komprese indikována, cvičí se v kompresi.
- Vyvarovat se dlouhému sezení, dlouhodobý sed je velmi vhodné přerušovat krátkým cévním cvičením nebo chůzí.